Maryša
Alois a Vilém Mrštíkovi
Maryša
Celková charakteristika díla:
Sociální realistické venkovské drama o pěti jednáních. Vrcholné dílo české realistické dramatiky. Sociální realistické drama ze soudobého vesnického života. Střed milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiči ke sňatku s mužem, kterého nemiluje.
Místo děje: Moravská dědina .Třetí jednání o dvě léta později než první.
Místo děje: Moravská dědina .Třetí jednání o dvě léta později než první.
Obsah díla
PRVNÍ JEDNÁNÍ
V prvním jednání Lízal smlouvá s Vávrou, který je vdovec a má tři děti ( údajně svou nebožku ženu utrápil) o věně. Lízal s mlynářem Vávrou se domlouvají, že si Vávra vezme Maryšu za ženu. Maryša však miluje chudého rekruta Francka, který je společně s ostatními rekruty téhož dne odváděn na vojnu. Jak to tak na vesnici bývá, loučení se s rekruty je doprovázeno muzikou a popíjením. Celá vesnice se přišla s rekruty rozloučit.
Francek se chce rozloučit s Maryšou, a tak zamíří k Lízalovic statku. Lízal mu však holí zatarasí cestu a nechce ho do stavení pustit. Lízalka mezitím strká Maryšu zpátky do světnice.
Lízal se hádá s Franckem, který mu vezme hůl a hodí ji ke dveřím. Ví, že Lízal s Vávrou chtějí Maryšu provdat a Francek jim vyhrožuje, že za tři roky ho pustí z vojny a běda jim, jestli své plány uskuteční. Francek se mísí mezi ostatní rekruty.
Pak říká Vávra Lízalovi, že je měl nechat se rozloučit, aby nebyla výtržnost. Potom Lízal vede krátký vnitřní monolog ( říká si, jaký je dobrý hospodář, a že Maryšu dobře provdá za mlynáře, který má peníze a ne za nějakého chudého rekruta Francka).
Po tomto monologu si k sobě zavolá Maryšu a řekne jí, že jí našel ženicha. Maryša zprvu nechce uvěřit, že by ji její otec provdal za někoho jako Vávru ( vdovce s třemi dětmi, který údajně svou ženu bil a přivedl ji do hrobu). Maryša prohlásí, že si Vávru v žádném případě nevezme. Lízal jí ale řekne, že tak rozhodl, a že bude po jeho. Chvíli se hádají. Maryša se otočí a práskne za sebou dveřmi.
Za Lízalem ( je to pan radní), přijde obecní sluha Hrdlička a řekne mu, že má jít do hospody sjednat pořádek, že prý se tam pere Honza a Francek. Lízal to chce Franckovi spočítat, tak si nechá od Hrdličky podat býkovec a jde. Pak jde Hrdlička za Maryšou a řekne jí, že to tak narafičili, aby dostali Lízala z baráku a aby se tak mohl Francek přijít s Maryšou rozloučit. Francek se loučí s Maryšou která pláče a říká jí, že jí napíše a že ona mu má také napsat a psaní dát jeho mamince, která ho pošle. To toho ale přiběhne Lízalka, která Francka vyhání , ale Francek než odejde tak prohlásí, že se přece s Maryšou rozloučí. Jak jedou vojenské vozy kolem Lízalova statku, tak Francek seskočí a utíká ke statku. Lízalka ale Maryšu odtáhla od okna. Dveře byli zavřené, tak je Francek kolenem vypáčil. Maryša mu vpadla do náručí. Jakmile Francek odběhne aby nastoupil na vůz, tak si Maryša s pláčem sedá na lavičku a dívá se, jak odjíždí.
DRUHÉ JEDNÁNÍ
Maryša ve světnici poslouchá co jí říká Strouhalka (její teta) o manželství a radí jí, aby rodiče poslechla a provdala se za Vávru, že se jí to zpočátku možná nebude líbit, ale že si zvykne, tak jako si zvykli všichni. Hádají se a Maryša jí vyčítá, že ani ona se jí nezastane. Maryša si stěžuje, že jsou na ni všichni akorát zlý a že nikdo nedbá toho, že si Vávru vzít nechce, a že všichni stojí proti ní. Po stařence ( své babičce) také chtěla, aby jí poradila, ale stařenka nevěděla co jí poradit, a že se jí raději nemá ptát. To říkala ovšem se slzami v očích, protože jí bylo Maryši líto a věděla, že to není správné. Když se ve světnici objeví Lízalka, tak ji Maryša opět vyčítá, že jí nutí do sňatku a hádají se. Lízalka jí vyčítá, že je drzá a že nechápe, co to z ní vyrostlo. Když se objeví Lízal, tak ho Maryša opět prosí, ať ji do sňatku s Vávrou nenutí a přísahá, že i na Francka zapomene, jen když si nebude muset vzít Vávru. Lízal je nalomený a zdá se, že ho Maryša skoro přesvědčila. Uvažuje, jestli je to skutečně dobrý nápad, provdat ji za Vávru. Ale Lízalka mu domlouvá, že bude nejlepší ji provdat za Vávru, protože nechce čekat třeba dva roky, aby se potom vrátil Francek a ona aby se nechtěla za něj provdat. Lízal usoudí, že je to pravda a tak se nechává přesvědčit. Poté přijde na statek Vávra. Lízalka Maryše už po několikáté přikazuje, aby se šla obléci. Ale Maryša pořád odmítá. Maryša přijde k Vávrovi a prosí ho, ať má alespoň on rozum a ať ji nechá. Maryša u toho vzlyká. Říká mu, že mu stejně své srdce dát nemůže. Ptá se ho co mu udělala, že ji tak pronásleduje. Naléhá na něj, ať alespoň on má rozum. Vávra ji ale slibuje, že se u něj bude mít dobře, a že o ni bude dobře pečovat. Drží ji za ruku a chce ji obejmout, ale Maryša ho odstrčí a škrábne ho do obličeje a opustí místnost. Pak si sám pro sebe říká: „ však počkej, až budeš má, já tě naučím, co je poslušnost“. Vstoupí Lízal a shání se po Maryše, protože koně už jsou zapřažené. Chce vstoupit do druhé světnice, ale za dveřmi se ozve Maryšin vzteklý hlas a říká, ať jde pryč, že se obléká. Náhle se otevřou dveře na Maryša vyjde ven oblečená řka:“ Já vás teda poslechnu, abyste mě proklínat nemuseli, že jsem nezdárná vaša dcera. Já si vás vezmu pane Vávro, ale bude to život k utopení. Předtím než odjede, tak se ještě rozloučí se stařenkou, která ji políbí na čelo a dá se do pláče.
TŘETÍ JEDNÁNÍ (o 2 roky později)
Odehrává se to ve venkovské hospodě. Francek se vrátil z vojny a sedí v hospodě u piva. Hospodský mu radí, aby šel do dvora se zeptat na práci. Je skleslý, v rukou opřených o kolena má hlavu a dívá se do země. Najednou se v hospodě objeví Maryša-Vávrová a říká, že si jde pro maso. Je pobledlá, vypadá hrozně a už to vůbec není ta veselá energická Maryša, chodí jako tělo bez duše. Hospodský poručí Pavlovi, aby otevřel dveře od jatky a dal Maryše maso. Přistoupí k ní Francek a podává jí ruku. Maryša ho pozdraví a vítá ho doma z vojny. Když se jí ptá, jak se má, tak neodpoví a jde raději až k dveřím od jatek. Francek zaplatí a odejde.
Když odejde i Maryša, tak se za ní dívají lidé sedící v hospodě, jak k ní jde Francek a rozmlouvají spolu. Lízal je také přítomný v hospodě a hospodský se ho ptá, jestli s Maryšou pořád nemluví. Ten neodpovídá. Všichni přítomní trousí uštěpačné poznámky na Lízalovu adresu, který je z toho nešťastný a uznává, že to byla chyba provdat Maryšu za Vávru. Někdo z přítomných panu Lízalovi řekne, že slyšel že ho chce Vávra žalovat za to, že mu nedal slíbené věno. Lízal ale tvrdí, že dá peníze každému, ale Vávrovi ani korunu, a aby to dokázal, tak všem přítomným kupuje pití a tvrdí, že to raději rozdá, než aby Vávra něco dostal. Horačka, která je také přítomná tvrdí, že si ji Vávra bral jen pro peníze. Do hospody přijde sluha a ptá se po panu Lízalovi. Předá mu psaní, ve kterém stojí, že ho Vávro žaluje o věno.
Vávra vstoupí do hospody a Lízal mu vytýká, že není doma u dětí, a že co má co dělat v hospodě. Chvíli se hádají. Po chvíli přijde i Francek a jak uvidí Lízala a Vávru, tak utrousí, že se tady sešli dva. Francek s Vávrou se začínají urážet až ho Vávra chytne pod krkem. Francek se vyprostí a řekne mu, že se ho nebojí a že stejně za Maryšou chodit bude.
ČTVRTÉ JEDNÁNÍ
Lízal jde za Maryšou a prosí ji, aby se vrátila domů, a aby Vávru opustila. Maryša však odmítá a říká, že teď už je pozdě a že se s tím už nic nedá dělat. Vyčítá mu, že si ji u něj Vávra za peníze koupil, a že ji pro peníze prodal. Lízal ji stále přemlouvá, ale Maryša trvá na svém. Lízal tedy odchází se slovy: „tak si trp“.
Maryša-Vávrová se ptá Rozáry (služky), jestli vše co měla udělat udělala. Rozára říká, že ano. Uslyší jak se někdo blíží ke statku. Byl to Francek. Rozára mu otevřela od síně. Francek poprosí Rozáru, aby odešla, že si s Maryšou potřebuje promluvit. Rozára tedy odejde, ač Maryša chce, aby zůstala. Francek ji přemlouvá, ať s ním uteče do Brna, že tam bude práce pro ni i pro něj. Maryša však odmítá, protože je Vávrova žena. Říká mu, že ho má ráda, a že u Vávry trpí, ale že ho opustit nemůže, protože je jeho žena a nechce hřešit. Francek jí řekne, že na ni počká u splavu a ať přijde nebo že si pro ni klidně za bílého dne přijde. Francek odchází. Zanedlouho přijde Vávra a ptá se, kdo tady byl. Ptá se Maryši, a ta říká že nikdo. Ptá se i Rozáry, ale ta také tvrdí, že nikdo. Pak když na Rozáru vezme býkovec, tak se Maryša přizná, že tu byl Francek. Ptá se kde je a říká, že ho zastřelí. Pak uhodne, že Francek chtěl, aby za ním přišla ke splavu. Maryša a Rozára se ho snaží zastavit, ale nakonec se jim vyvleče a utíká ke splavu zastřelit Francka. Maryša a Rozára slyší vzdálené výstřely. Zanedlouho se Vávra vrací-nepodařilo se mu Francka zastřelit a zřejmě si šel pro další náboje. Podruhé ho už ale z e stavení nepustí a Vávra zůstává.
PÁTÉ JEDNÁNÍ
Druhý den se sejdou u snídaně nádeníci Vávra i Vávrová. Vávra rozdělí úkoly, pak poručí Maryše, aby mu přichystala snídani, on že pojede pro dříví. Mezitím mu Maryša nachystala snídani, i kávu, do které dala jed. Přinesla mu kávu. On vypil půl hrníčku a zeptal se, odkud káva je, ona odvětila, že od žida. Tvrdí, že káva je ztuhlá nebo co, ale když mu Maryša řekne, ať dopije, tak poslechne a vypije ji až do dne. Vávra pak opustí světnici a zanedlouho Maryša slyší hluk ze dvora. Přiběhnou i ostatní. a nesou mrtvého do domu. Jedna žena za Maryšou přiběhne, pohlédne jí do tváře a říká: „ Devčico nešťastná, tys jé otrávila?“ a Maryša dutě odvětí: „otrávila“.
Postavy
LÍZAL, sedlák – ziskuchtivý, bezohledný, často hrubý, ke konci si ale uvědomí své chyby a lituje jich LÍZALKA, jeho žena – přísná, stojí za Lízalem MARYŠA, jejich dcera – vesnická dívka, veselá a temperamentní, ale změní se po sňatku s Lízalem – o nic nejeví zájem, přijímá život takový jaký je, přestože trpí, skleslá, nešťastná FRANCEK, rekrut – odvážný, věrný, miluje Maryšu HORAČKA, Franckova matka VÁVRA, mlynář - ROZÁRA, služka u Vávry
STROUHALKA, Maryšina teta STROUHAL, její muž
STAŘENKA, Maryšina babička – pasivně přijímá co jí život přinese, smířená se svým osudem
HOSPODSKÝ, Franckův poručník HOSPODSKÁ PAVEL, řeznický tovaryš
HRDLIČKA, obecní sluha
SOUDNÍ SLUHA PRVNÍ
DRUHÝ
TŘETÍ –rekrut FRANĚ, KBUČEK -sousedé
Charakteristika postav:
Postavy v dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle. Lízal, otec Maryši, stejně jako Vávra, její manžel, nejsou jen záporné postavy, lze u nich najít také kladné rysy, když si uvědomí své chyby. Stejně tak i Francek je sice odvážný a věrný, zároveň ale jeho paličatost jen zhoršuje Maryšino postavení.
Kompozice
Hra je rozdělena do pěti jednání se stavbou klasického dramatu – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa. Třetí jednání o dva roky později než první. Vše se odehrává na moravské vsi.
Jazyk a styl
Autoři využili realistického popisu prostředí moravské vesnice a venkovského života. Do děje jsou začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod. Jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého, slováckého a brněnského dialektu. Srovnáme-li jazyk Maryši a Lízala, Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav.
Okolnosti vzniku díla
Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci realismu a romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný. První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného soudního případu, který se stal v Brně.
Aloise a Viléma Mrštíkovi ( společně s L. Stroupežnickým a G. Preissovou) řadíme do: České literatury 2. pol. 19. stol., do realistického dramatu
Vliv a přijetí díla
Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata nejednoznačně. Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivaci a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho let a v rolích hlavních postav se vystřídala celá řada amatérských i profesionálních herců. Za tuto dobu se zařadila ke klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně.
Alois Mrštík (1861-1925) a Vilém Mrštík (1863-1912)
život a dílo
Nejvýznamnější představitelé českého realistického dramatu.
Vilém Mrštík (14. května 1863 Jimramov – 2. března 1912 Brno) byl český spisovatel, dramatik, překladatel a literární kritik.
Život a tvorbaVilém Mrštík se narodil v Jimramově na Českomoravské vrchovině jako mladší ze sourozenecké čtveřice synů ševce z Jimramova. Už roku 1869 se s rodiči a bratry odstěhoval do Ostrovačic a záhy (1874) pak do Brna. Vystudoval gymnázium v Brně a v Praze na Malé Straně. Po maturitě se pokusil o studia práv, ale kvůli uměleckým zájmům je nedokončil. Po několika letech života v Praze se odstěhoval zpět na Moravu, tentokrát k bratrovi Aloisovi do Divák u Hustopečí, které se díky jejich aktivitě staly jedním z center moravské kultury.
Od roku 1895 patřil k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se i literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, především Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Mrštík přispíval do Zory, Ruchu, České revue a později i do Lumíru.
Část literárního díla vznikla v ojedinělé spolupráci s bratrem Aloisem. Nejdůležitějším výsledkem bratrské spolupráce je drama Maryša (1894), které bývá označováno za vrchol české realistické dramatické tvorby, o čemž svědčí dodnes časté uvádění na domácích jevištích. Bratrskou spoluprací vznikla také kniha Rok na vsi, kde v devíti dílech popsali život obce Hrabůvky. Nadčasovou hodnotu si zachovala polemická brožura Bestia triumphans z roku 1897, ve které se věnoval otázkám ochrany památek. Obálku brožury nakreslila Zdenka Braunerová (s ní Viléma Mrštíka poutal hluboký vztah, který se nicméně rozpadl těsně před svatbou). Lyrickou notu si vyzkoušel v Pohádce máje. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým i díky filmovému zpracování režiséra Otakara Vávry z roku 1940. Prvky naturalismu má jeho Santa Lucia. Jeho poslední a nedokončené dílo Zumři jakoby předznamenalo tragédii konce jeho života.
Tragická smrt. Poslední období svého života prožil Vilém Mrštík v moravské obci Diváky, kde byl jeho bratr Alois řídícím učitelem. Vilém Mrštík se už tehdy necítil dobře psychicky ani fyzicky, prožíval zklamání v tvorbě, cítil se málo uznávaným, především v pražských literárních kruzích, a svůj autobiografický román Zumři, na němž si zakládal, psal už jen s velkými obtížemi. Díky své složité povaze také těžce prožíval první příznaky stáří. Trpěl představou, že těžce onemocní a bál se dlouhého umírání. Záchvaty melancholie byly stále častější. Ani při pobytu v poklidné moravské obci Diváky se necítil dobře, měl pocit, že jej lidé v obci neustále sledují a šíří o něm pomluvy. Tento stihomam ještě více prohloubil jeho dlouhodobou duševní krizi. Poslední kapkou se pak stala zcela nevinná událost, k níž došlo asi rok před spisovatelovou tragickou smrtí, a o které se zmiňuje MUDr. Hortík, který měl možnost přečíst si Vilémův dopis na rozloučenou. Podle tohoto dopisu (dnes ztraceného a již zřejmě neexistujícího) uklízel Vilém asi rok před svou tragickou smrtí ve včelíně, kde mu pomáhala jedna místní mladá, nezletilá dívka. Jelikož si Vilém Mrštík vždy potrpěl na mladá děvčata, což o něm bylo obecně známo, došel po tomto dni k závěru, že si sousedé v obci asi budou domýšlet, k čemu všemu třeba mohlo ve včelíně dojít a půjdou ho proto udat. Celá událost se vyhrotila příští rok na jaře, 2. 3. 1912, kdy opět trávil čas ve včelíně a odtud spatřil souseda, který odcházel z domu svátečně oblečen. V těžkém duševním rozpoložení Vilém Mrštík mylně usoudil, že se soused svátečně oblékl proto, že jde k soudu, kde na něj chce podat udání. V té chvíli Vilém Mrštík zřejmě zpanikařil a rozhodl se věc radikálně vyřešit. Napřed si prořízl hrdlo skalpelem, kterým předtím prořezával plástve ve včelíně. Poté se ještě několikrát snažil skalpelem bodnout do oblasti srdce. Když se ze včelína dlouho nevracel, začal ho jeho bratr, otec a švagrová hledat. Nakonec byl nalezen ve sklípku ve velmi vážném stavu. Vilém Mrštík zemřel o pět hodin později v krutých bolestech.
[editovat] DíloSanta Lucia – román, jedná se o příběh osamocení, sebeuvědomění, ztráty iluzí a smrti chudého brněnského studenta po jeho příchodu do Prahy. Autor zde vykreslil s impresionostickou senzualitou a s ostře viděnými detaily vnitřně kontrastní, skeptický obraz reality nazírané romanticky snivou a intenzivně cítící vyhraněnou osobností. V knize vyznává autor svou lásku k Praze.
Pohádka máje – impresionistický román, jednoduchý příběh mladistvé milostné citovosti a přírodní senzivnosti, ústící v útěk před znevšedněním měšťáctví do přírody. Autor impresionistickým stylem zvýraznil úlohu vypravěčského subjektu. Kniha pojednává o vztahu měšťáckého a pohodlného Ríši k poctivé, milé a prosté venkovské dívce Helence.
Zumři – rozsáhlý román, na kterém Mrštík pracoval od poloviny 90.let, vycházel po částech časopisecky.
Rok na vsi - rozsáhlá kronika moravské dědiny, na které se Vilém podílel se svým bratrem Aloisem. Je zde zdůrazněna autonomní síla a rovnovážnost bytí moravského venkovského společenství v souladu i v konfliktech s přírodním časem a řádem.
Dojmy z cest po Šumavě, Krkonoších
Kniha cest – povídky, lyrické prozy a črty, okouzlení jihomoravskou a českou přírodou, malířské vidění bezprostředně zachycující smyslové podněty, dojmy. Realisticky laděné příběhy z moravského venkova a pražského prostředí.
Bavlníkova žena – povídky, spolu s Aloisem Mrštíkem
Stíny
Obrázky
Moje sny – literární kritika
Zlatá nit – tematicky nesourodý soubor přírodních i a rodinných obrázků, bezprostředních nápadů, črt, úvah, fragmentů a epigramů, dílo je výrazem tvůrčí krize.
Cesta do Ruska – posmrtně vydaný soubor, jedná se o cestopisné fejetony.
Divadelní hryMaryša – Tato hra patří k vrcholům českého realistického dramatu. Děj se odehrává na slovácké vesnici. Mladá dívka Maryša je z finančních důvodů nucena provdat se za vdovce Vávru, který má z předchozího manželství tři děti. Nové manželství není šťastné a končí tragicky – Maryša Vávru otráví jedem v kávě. Drama řeší majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy. Jde o kritiku poměrů na vesnici. Námět je od Aloise Mrštíka, hru zpracoval Vilém Mrštík.
Paní Urbanová – naturalistické drama o manželské nevěře
Anežka – drama, tragický milostný vztah, souboj rozumu s citem. Umělec, který touží uskutečnit svůj tvůrčí sen, obětuje lásku i život milujjící dívky.
Překládal z francouzské a především z ruské literatury (Lev Nikolajevič Tolstoj).
Alois Mrštík (14. října 1861, Jimramov – 24. února 1925, Brno) byl český spisovatel a dramatik.
Nejstarší z bratrské čtveřice jimramovských rodáků se narodil v rodině místního ševce 14. října 1861. Otec se snažil dát všem synům náležité vzdělání, aproto se s celou rodinou přestěhoval do Ostrovačic, odkud bylo blíže do brněnských škol. Alois vystudoval reálku a učitelský ústav. Učitelskou praxi zahájil na Slovensku, brzy se však vrátil na Moravu, kde působil jako podučitel. Učil v Lískovci, Rakvicích, Hrušovanech, Těšanech a od roku 1889 byl správcem jednotřídky v Divákách. V roce 1901 se zde oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí a bratr Vilém zde koupil domek. Alois zemřel ve věku 64 let na následky tyfové epidemie, která v Divákách vypukla v důsledku používání kontaminované vody z obecní studny.
Jeho literární prvotinou byla sbírka črt a povídek Dobré duše z roku 1893. Vrchol jeho díla představuje drama Maryša, vzniklé ve spolupráci s bratrem Vilémem. Její námět si Alois přivezl z Těšan a původně zamýšlel zpracovat ho jako román, ale Vilém jej přesvědčil o dramatu. Bratrská spolupráce se osvědčila, a tak společnými silami vznikla i knížka Bavlnkovy ženy a jiné povídky z roku 1897. Z dlouhodobého pobytu v Divákách na pomezí Slovácka a Hané čerpá Aloisovo největší devítisvazkové dílo Rok na vsi – Kronika moravské dědiny. Desetiletá práce byla završena opět bratrskou spoluprácí, když se na konečném znění znovu podílel i bratr Vilém. Vzhledem k rozsahu látky autor opustil tradiční románovou kompozici a pomocí vypravěče učitele jde o volný tok vyprávění v kronikářské posloupnosti.
Alois Mrštík zemřel v brněnské nemocnici 24. února 1925. Jeho život a dílo připomíná i poštovní známka z roku 1961. Oba bratři povýšili úroveň moravské literární tvorby na srovnatelnou evropskou úroveň.
Alois Mrštík Dobré duše – povídky
Bavlníkova žena – povídky, spolu s Vilémem Mrštíkem
Obrazy z Tater
Idyla celoročního života
Rok na vsi – románový cyklus s podtitulem Kronika moravské dědiny, nejprve byl vydáván v časopise Květy, spolu s Vilémem Mrštíkem
pohádka Máje
Divadelní hra: Maryša
Tato hra patří k vrcholům českého realistického dramatu. Děj se odehrává na slovácké vesnici. Mladá dívka – Maryša je z finančních důvodů nucena provdat se za vdovce Vávru, který má z předchozího manželství tři děti. Nové manželství není šťastné a končí tragicky - Maryša Vávru otráví jedem nasypaným do kávy.
Toto drama řeší majetkové poměry a nerovný vztah muže a ženy. Jde o kritiku poměrů na vesnici. Námět hry je od Aloise Mrštíka, hru zpracoval Vilém Mrštík.
Ten jejich život a dílo je z netu, pac se mi to nechtelo opisovat z ucebnice, Žabka :)